Francesco Borromini

Francesco Borromini (25. září 1599 Bissone – 3. srpna 1667 Řím) byl švýcarsko-italský architekt, tvůrce dynamického baroka.

Jeho chrámové stavby se vyznačovaly složitými půdorysy, samostatným vnitřním prostorem a na něm nezávislým interiérem. Byl průkopníkem iluzionistické architektury. Jako první budoval v církevních stavbách vnitřní prostor nezávisle na vnějším tvaru stavby. Jeho vynalézavý styl hledání nového výrazu architektury kritici označovali za extravagantní, bizarní a "gotický," což bylo v té době hanlivé označení.

Současníkem a velkým konkurentem Borrominiho byl Gian Lorenzo Bernini (1598–1680). Na rozdíl od něj našel Borrominiho unikátní styl jediného významného nástupce Guarino Guariniho (1624–1683). Některé architekty pozdního baroka inspiroval jeho styl dekorativní výzdoby. Borrominiho stavby byly inspirací také pro českého architekta Jana Blažeje Santini-Aichela (1677–1723).

Jeho barokní díla byla později kritizována propagátory novoklasicismu a kritiky celého barokního období – například architekty John Soane nebo Francesco Milizia. Ocenění jeho invence se mu dostalo až od kunsthistoriků a architektů konce 19. století. Získáno z Wikipedie